Příjde mi, že to tak je vždy. Všechny nevinné hry se i v případě absence vína zvrhávaj. Tak nějak to bylo i po letmém flirtu s napohled sličnou děvou. To se navíc jako člověk chvíli snaží, než prokoukne, že by aj sice byla dajná, ale skutek utek… Řek bych, že Stračes má pletky rád, no já rači sklenici píva! Dle toho to pak aj dopadlo. Já sic zamilován až po uši a do všeho bezhlavě, nož udolat onu krasavici za boha ne…. Naštěstí je i spravedlnost a dala-li Stračesovi, dala nakonec i mně. Jojo jako by dnes už neexistovaly pravidla, žádná zábrana a člověk? Ten jen ryje další čárku na skříň… A jak tedy na ní? Takové dobré rady k ničemu zde.
No a jak říká můj mladší brat Čajaldo – Mastné a kyselé, děti!
0 Response to "Sladké hry uplynulého léta"
Post a Comment